DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 12.03.2024 14:25:14 

Pionýrská skupina Kaznějov - letní tábor  "U SMRKU" Manětín

 
 

TÁBORY

 

 

Táborové olympijské hry 2018

Zažili jsme spoustu zábavy při olympijském zápolení barevných týmů. Nové kamarády jsme naučili dovednostem přežití v divočině a s ostatními kamarády jsme si vše zopakovali a své znalosti jistě zdokonalili. Stejně jako v předchozích letech jsme si to bezva užili!!!

 

 

Robinsonův ostrov 2017 aneb Zálesáckou stezkou II.

 

 

Přežití v přírodě aneb přežili jsme (a moc si to užili) v roce 2016

Vařili jsme na ohni, v zemi, v popeli, naučili se zapalovat oheň jinak než sirkami, uzlovat, slaňovat, pracovat s mapou a buzolou, poznali jsme jak žijí včelky, jak je to s hvězdami, svůj strach jsme překonali na stezce odvahy, vyrobili jsme si praky a papír, lovili jsme medvědy, seznámili se se základy zdravovědy, spali v tee-pee, zazpívali si u ohně a mnoho dalšího...

 

 

Hledání pokladu v roce 2015 ..... byl objeven!

 

 

Hon na dinosaury pokračuje! ... v roce 2014

 

V předešlém roce jsme objevili kostry pravěkých zvířat, letos paleontologové v údolí Manětínského potoka učinili nález zachovalých dinosauřích tlam a byly určité indicie, že by se v této lokalitě mohlo vyskytovat bohaté naleziště pravěkých zubů. Získali jsme mapy a skutečně jsme různé řezáky, špičáky a stoličky objevili. Byly ve výborném stavu a bez kazu ! Tlamám moc slušely

 

 

Objevování dinosaurů 2013

 

 

Piráti 2012

 

Zlatá horečka 2011

 

Mravenci 2010

 

 

Lovci mamutů 2009

 

 

 

Hledání bájného Eldoráda 2008

 

 

Přemyslovský rok 2007

 

 

Indiánský tábor 2006

Tábor se konal v manětínském údolí od 5. do 15.7. 2006. 4 indiánské kmeny-Lišky, Sokolové, Bobři a Medvědi bojovali v různých soutěžích o Cooupy a tím pádem o celkové vítězství.

 

Po celou dobu tábora bylo krásné letní počasí (občas až velké vedro), čehož indiáni využili k různým vodním soutěžím a taškařicím. Příjemný den jsme strávili u rybníka, nejdříve se náčelníci kmenů utkali v orientační plavbě na kánoích, pak si pádlování všichni vyzkoušeli. Odvážnější bojovníci se projížděli i na kajacích a úplně všichni se pořádně koupali.

 

Soutěží napínavou až do konce byla štafeta s ohněm, která vedla  korytem potoka. Zvolení bojovníci každého kmene rozdělali oheň, žhavé uhlíky si pak předávali po jednotlivých úsecích v potoce až se štafetou doběhli do tábora, kde museli uhlíky rozdmýchat a přepálit provázek v půlmetrové výšce.

 

Při dřevorubeckém závodě hodily znalosti uzlování, rostlin, topografických značek, orientace pomocí buzoly, odhad vzdálenosti či rychlost při řezání klády.

 

Kromě soutěží a sportovního zápolení si každý kmen vyráběl z keramické hlíny výrobky dle své fantazie, večer se na dobrou noc v tee-pee předčítaly pravé indiánské mýty, pohádky a příběhy, zpívalo se při kytaře.

 

A kdo vyhrál a stal se nejbohatším kmenem? Vyhráli vlastně všichni, naučili se plno zajímavých věcí a prožili spoustu dobrodružství třeba při nočních hlídkách a poznaly spoustu nových kamarádů. Sladká odměna a upomínkové ceny se dostaly na každého. Tak zase příští rok…..

 

 

 

 

LT 2005
 

 

 

 

LT 2004
 ¨

 
 
 
 
    LT 2003
                                                                                                                                                                                                                                                                           Dobývání kontinentu 2002 30.6. Příjezd mladých dobyvatelů, již tradičně k benzinové pumpě v Mantiné, přesun pěší do našeho údolí. Po rozdělení do oddílů a zabydlení báječných stanů s podsadami, se v malé hledačce dozvěděli,že letos budou dobývat nový kontinet a to pod jmény slavných dobyvatelů: 1.JIM HOOKER  2.MACKENZIE  3.CUSTER  4.TAYLOR.   1.7. Dobyvatelské hordy obdrželi trika a přírodní barviva k obarvení mundůrků v barvě své tlupy ke snadnějšímu odlišení nepřátel, poté v celku oblíbená běhací pamatovačka pro očíslované kolíky,odpolodne také hra krapítek osvěžující paměť,po ní již tradiční běh sekyrkový a v noci se v blízkosti našeho ležení utábořili nepřátelští pobudové trapeři a tak bylo nutné připlížit se do jejich hnízda a zjistit, co všechno jejich kutloch obsahuje, ovšem jen s největší opatrností a šikovností a v tichosti,skryti černou tmou Mantinského udolí. 2.7. Pošmourný pršecí den po ránu dobyvatelé vyplnili výrobou svých oddílových insignií (erbů apod.) v utulně vytopené celtové jídelně. Odpolední bojová výprava spojená s překonáváním vodního toku, byla pro přetrvávající srážky (prostě pršelo), operativně změněna na výpravu do skalního města, kde kolonialisté prokazovali svou šikovnost rozděláváním ohně ve vlhkém prostředí a uvařením čajíku z nalezených surovin. 3.7. Počas již mnohem lepší a tak se mohli osadníci věnovat budování pevností v okolí tábora, odpoledne si v nich zabojovali při kořistění kolíků. 4.7. Trénink na dřevorubecký závod, v těchto disciplinach: byliny, práce s azimutem, odhad vzdálenosti, hod na cíl, uzlování, topografie, řezání dřeva, myšilofka. Po náročném dopoledním tréninku jsme si ještě procvičili paměť v lehké hře na louce (pod kameny papírky, odkrýt, přečíst, zakrýt, zapamatovat a v cíli zapsat), nu odpolodne jsme si zaběhli na ostro zmíněný dřevorubecký závod. 5.7. Dopoledne se vydali dobyvatelské tlupy, vždy s cizím zvědem vybudovat tajnou základnu a tam ukrýt cosi tajemného, až potud probíhalo vše v pořádku, problém nastal až v okamžiku, kdy měli zvědi vyložit svým soukmenovcům, kde je cizí základna ukryta, ač byli vybráni ti nejlepčí z nejlepčích, nepodařilo se jim vše správně a srozumitelně vysvětlit, proto již v okamžiku, kdy slunce naplno ohřívalo udolí Manětínského potoka se z přilehlých strání, luk a hvozdů ozývalo bezradné povykování roztroušených dobyvatelských skupinek, no nakonec jsme byli rádi, že jsme se všichni ve zdraví shledali (postupně) a pomalu jsme se vytrousili směrem na Čoubuc mlejn, a tam zkoušeli až do večera hru lidské člověče nezlob se, která slavila velký uspěch, no a večír na uklidněnou: malej táborák s country profi bighead produkcí. 6.7. Hned po ránu jsme si zahráli natrénované člobrdo, úspěch. Pak jsme prubli, hru koulovanou zvanou Hajduci, neúspěch. Po polední siestě se osadníci vydali na cesty do neznáma a postupovali dle svých odpovědí na otázky, buď vpřed či do slepých ramen. V průběhu putování se nad Mládcemi začala stahovat černočerná mračna, ale nakonec se nic závratného neudálo a dobyvatelé mohli v suchu a bezpečí smrkového tábora spokojeně odfukovat ve svých spacích pytlících. 7.7. Již ráno se celá velká dobyvatelská tlupa nastrojila do božihodových mundůrků a vyrazila na velkou slávu do Mantiné, kde mimo obvyklých opiček na gumě a cuců na kládě, navštívila zámek a hlavně výstavu s ukázkami drezury lipicánů, zajímavé. No avšak v noci místo tradičního odfukování do spacáčků nás přepadla podivná banda ještě podivnějšího obrýleného, velkohubého Astara Midara s nejpodivnějšími požadavky, které si přinesli v kufru, no vypráskali sme jim kožich, jako vždy. 8.7. Fotbálek s natěšenými kopálisty z řad přepadníků, odpolodne byla rozehrána traperská hra v dostavník, tentokrát dohrána v celku uspěšně bez obvyklých hádek, tahanic a prskání, kousání a plivání. V tmavé noci byla otestována odvaha dobyvatel při průchodu hlubokým strašidelným lesem. 9.7. Výprava na sopku Kozelku (vyhaslou), zde o5 horolezení po čediči s bezpečným jištěním, v podvečer přemístění k horolezecké základně ve vsi Doubravice, tam krácení času při čekání na zásobovací hobousovozidlo sehrána celotáborová přetahovačka, po chutné večeři, dovezené hobousem, následovalo povyražení v podobě nocování v neznámém prostředí horolezecké chalupy. 10.7. Stopovačkou po vrcholech nečtinského polesí až ke kachnímu ležení, kde po drobné posluze spřátelenému kachnímu rodu, dobyvatelé obdrželi sladkou odměnu a ještě dostali svolení k vyčmánění v přilehlém kachňáku a osvěženi se horkým podvečerem vracíme do rodného smrkového tábora. 11.7. Dopolodne jsme věnovali tréninku sportovních her (fočus,vybika,apod.), neboť po O nás navštívili kachny s nimiž jsme skouleli, několik vítězných (buď pro nás či pro ně) mačů. V noci výprava po šikutském hřebeni,s vzájemným přepadáváním a soupeřením jednotlivých hord. 12.7. Soutěžení v tábornických disciplínách (vis na bráně na čas, souboj s péry, běh s károu apod.). Odpolodne příprava dřeva na táborový ohěň (hranice) a návštěva ptáko chovatelů se zajímavými ukázkami opeřenců, jenž sme si mohli podržet. Nu a večír slavnostní oheň se zpěvy a tanci. ¨ 13.7. Rozdílení cen, hodnocení, improvizovaná (ale uspěšná) kýblovačka, loučení, brečení odchod do Mantiné a domu. No a my taky dom (ke štichovákům apod.) a dál už je to tajné.       

 

  Irokézké hry 2001  
 

 30.6. V 16h se začali bojovníci sjíždět ještě pod dozorem rodičů k benzinové pumpě v Manětíně,poté se přesunuli po proudu Mantinského potoka do slovutného tábora U Smrku.Hned po příchodu do tábora a ubytování ve stanech se táborníci,teď již rozděleni do čtyř oddílů,vydali přes Šikut do sousedního údolí Lučního potoka kde nalezli zprávy určující jméno jejich kmene (oddílu) a jejich kmenovou barvu,provázející je po celou dobu táborového zápolení,takto :1.ONEJDA (modrá), 2.SENEKA (oranžová), 3.TUSKARO (červená), 4.KAJUGA (zelená)

1.7.Štafeta s ohněm.start z tábora,kde si bojovníci jednotlivých kmenů nabrali žhavíky a štafetovým během se je snažili donést téměř až k Frantovu mlýnu,kde již ostatní členové kmene připravili ohniště s co nejhořlavějším matriálem,aby co nejlépe chytl od přinesených žhavíků,neb toho co z nich zbylo.Poté na rozdělaném ohni (někteří) uvařili čaj pouze z nasbíraných surovin.Hodnotila se rychlost uvaření čaje,jeho chuť a kvalita zahlazení ohniště.

2.7. Hra v totemy,kdy vždy dva kmeny si navzájem kradou kolíky představující totemy,vítězí pochopitelně ten,jenž ukradl více a také více ubránil.Dále kolíky s čídly ,další táborová hra závisející na rychlých nohou a bystré hlavě.A nakonec tzv.běh sekyrkový,kdy záleží nejen na rychlosti,ale také na šikovnosti.Prostě toho dne nezahálely ruce,nohy ani mozek.

3.7. Vyráží se na dvoudenní výlet směr vyhaslá sopka zvaná Kozelka,kde si bojovníci zkusili základy horolezeckého umění na vyvřelých skalách a vylezli si pro první zprávu zítřejší stopovačky,qečeru jsme sešli do vsi Doubravice,kam bojové vozidlo,jenž se zove Hobous,dovezlo večeři a vydali se do ubytovny nečtinského JZD na nocleh.Večerní nástup mezi zemědělskou technikou,byl docela zajímavou změnou.

4.7. Stopovačka přes okolní hory ,doly,obce,pole,lesy a Chlumskou horu (s využitím získaných dovedností orientace v mapě ) zpět do tábora.

5.7. Koráby další  smrkotáborová hra,obsahující opět loupení a bránění,tentokrát ešusových víček,v poledne nás navštívilo oblíbené DOUFOTO a začla známá show představující skupinové focení.Odpolední úmorné vedro nás donutilo operativně zařadit opět štafetu,tentokrát však vodami Mantinského potoka s taženým polenem.V noci nás zcela zákeřně přepadla odpudivá kovbojská banda známého křiváka zvaného Hardy.

6.7. Základny se zvědy.Každý kmen se vydal postavit si svoji základnu do okolí tábora a šel s ním zvěd kmene jiného ten po návratu pouze vysvětlil svému kmeni kde se základna nalézá a jeho kmen se ji vydal bez něho hledat,pakliže byl úspěšný,čekal ho váček zlatých nugetů ukrytých v základně.Odpolodne jsme se vydali na Čoubuc mlejn,kde sme prožili zbytek dne vodními hrátkami a hrou na náčelníky,kdy kmen brání svého náčelníka před útokem kmene cizího a útočí na jejich náčelníka,boj hadrovými koulemi,náčelník usmrcen třemi zásahy bojovníka dorazí jeden zásah.

 7.7.  Dopolodne trénink na dřevorubecký závod,obvyklé discipliny: byliny,stromy,uzly ,buzola atd.Horko, v poledne hry v potoce za pomoci loděk(plechových van),to bylo švandy. Odpoledne drobné  zranění instruktora Kamila. Po Kamilově odvozu následoval dřevorubecký závod+průtrž mračen. 
8.7. Tvoření vlastních výtvorů z keramické hlíny.Odpoledne Cesty s otázkami na každé křižovatce otázka,tři možné odpovědi a tak kterou zvolí napoví další cestu,buďto správně,neb chybně to při každé chybné odpovědi.

9.7. Dnes nás přepadli OPRAVDICKÝ indoši.Dva. Divoký Tanec a jeho bratr.Zpočátku byli nepřátelští,ale nakonec je obměkčila pečínka z tatanky.A nakonec nám v našem táborovém tee-pee ještě zatančili a povyprávěli o životě indiánů,mohli jsme se ptát na co jsme chtěli,čehož někteří bohatě využili.Odpolodne jsme si na uklidnění zahráli turnaj v hu-tu-tu-tu. 

10.7. Jsme navštívili Manětín,kde jsme si zahráli jednoduchou hledačku zaměřenou na seznámení s barokním městečkem,navštívili zámek a potom již hurá na nákupy…bouchačky,práskačky,opičky na gumě,vystřelovací letadýlka,pišingry,a zmrzlosti,to vše si táborníci během chvilky obstarali od místních domorodců za peníze, v nevídaném množství a kvalitě.Po návratu do tábora a chutném obědě nás navštívili pro změnu opravdický oři,na kterých se každý odvážný bojovník mohl povozit.

11.7. Studny.Na čas.Každý kmen musel vykopat studnu a vodou z ní naplnit ,za pomoci pouze dvou ešusů 10l vědro na vrcholu Šikutu.Velmi namáhavé,ale také napínavé až do poslední chvíle,kdy je ve hře zvrhnutí vědra,či jiná nehoda podobného rázu.V druhé polovině dne nás navštívil spřátelený rod Kachen a sehráli jsme s nimi zápasy:fočus,vybiku a kmenoví náčelníci též volleyball, v kterém jsme opět slavně zvítězili.V noci,kdy se již kachny odkolébali,jsme si prošli děsuplnou stezku odvahy, avšak nebyla tak hrozná páč ji zvládl i bojový kocour Matěj.

12.7. Tábornické soutěžě: slepý souboj s dekou,orientace poslepu zabodnout oštěp na určené místo(velmi těžké), běh trojnohých,jízda károu se slepým koněm, vis na bráně(favorit Lenďa) apod..Odpolodne hra v Medvědy,po lese se potulují medvědi a bojovníci je po dvojicích loví,musí se jich však dotknou oba bojovníci nejéle v rozmezí 10sec. Neb jináč je medvěd zahubí a musí si jít nabít opět život,pakliže se jim to podaří medvěd jim odevzdá život svůj.Vítězí dvojice jenž pro svůj kmen nasbírá nejvíc medvědích životů.Napínavá bojovka.Večer a v noci,rozlučkový táborový oheň s hudební produkcí a jinými taškařicemi.

13.7. Vyhodnocení soutěží,odměňování,kýblovačka,loučení a domů…………… 

 

 

 Zlatá horečka na Aljašce 2000

 Tábor „U Smrku“ v roce 2000 probíhal opět v našem obvyklém termínu počátkem července po dobu 14 dní. Počasí bylo standartní, časté dešťové přeháňky kombinované se slunečnými i když poměrně chladnějšími dny. Ostatně tak bylo téměř celé prázdniny.

Táborovou hru jsme orámovali Zlatou horečkou na Aljašce. Tohle téma se opakovalo, řada vedoucích na něj rádo vzpomíná z doby, kdy ho zazžili ještě jako děti. Jednotlivé hry byly samozřejmě odlišné, zůstalo pochopitelně velmi oblíbené a napínavé „klejmování“ pozemků na rýžování zlata a pak samotné rýžování zlata na Lučním potoce, kde se náhle objevila „zlatá žíla“.
Za vytěžené zlato si pak jednotlivé oddíly nakupovaly vybavení a potřeby pro další hry a úkoly.
Na začátku tábora se v místě tábora rozléhalo město Skagway City, v němž probíhali přípravy k výpravě za zlatem a přechodu Chilkootského průsmyku. Ten nám velmi dobře nahradila Kozelka se svými lezeckými terény. Již tradičně jsme na skále zvané Kobyla strávili den lezením. Nocleh jsme vzhledem k nestálému počasí domluvili na chatě horolezců z Plzně přímo v Doubravici pod Kozelkou, což se u všech setkalo s velkým úspěchem. Čekání na dovoz večeře (segedín + knedlíček) z tábora jsme vyplnili přetahováním lana nejdříve mezi oddíly a pak mezi všemi dětmi proti vedoucím. Hádejte, kdo asi tak vyhrál! Po večeři se připravil táborák a do půlnoci se hrálo na kytaru, zpívalo a místy i tančilo. 

Druhý den se po rozcvičce (výběh na boso pod Kozelku + speciální cviky našeho experta přes východní umění) a snídani na sluníčku před chatou všichni vydali do nám všem neznámých končin za Nečtiny (Zlatý důl, bývalá vesnice Umíř). Všichni našli svůj zlatý poklad (Zlaté oplatky Opavia), který čekal na objevení v místě zvaném Zlatý důl. Po přechodu Chilkootského průsmyku jsme došli do Dawson City, kde právě vypukla Zlatá horečka a již zmiňované zabírání „klejmů“ (dle rychlosti a finančních možností) a následné rýžování zlatých valounů. Peníze (vydané Bank of Manětín), které se neutratili za potraviny, náčiní k rýžování, správní poplatky apod. a peníze za vytěžené zlato se poslední den zvesela utráceli ve zlatokopeckém obchodě za leckdy nezlatokopecké věci. (puzzle s J. Dopitou, či Luneticem, ….) Pro naši inspiraci jsme udělali anketu o nejoblíbenější hru, jídlo a zážitek na táboře.
Slibujeme, že letos na táboře určitě budem hrát vybíjenou, jíst svíčkovou a vdolečky a půjdem na výlet na Kozelku.

 

 

 

 Zarputilí piráti 1999 

 

 V letošním roce se našeho tábora zúčastnilo šedesát dětí, z kterých se během několika dnů stali zarputilí piráti. Jejich cílem bylo objevení obrovského pokladu na tajuplném ostrově kapitána Granta. Závěrečná bitva byla nezapomenutelným zážitkem pro všechny, i když poklad získala pouze jedna pirátská banda (ta nejzarputilejší).

Tábor se konal v našem obvyklém termínu na začátku prázdnin. Tradice zůstala zachována i v podobě dešťů, na které jsme se po zkušenostech z předchozích let připravili. Přesto nás příroda zaskočila v podobě hned prvního deště, který zpočátku vypadal jako "suchá bouřka" a který dočasně změnil naši zelenou louku na rýžové pole. Přišel po pár dnech děsných veder, kdy děti velmi rády bojovaly své korzársko-pirátské souboje v bouřlivých vodách Manětínského potoka a plavily se na korábech Dešimtukas a Dešimtulkas na řece Střele.

Následné větrné smrště a jiné katastrofy se našemu údolí vyhnuly, stany zůstaly zachovány, jen přehrada na potoce u tábora nevydržela druhou dešťovou průtrž a mohutný smrk nad táborem padl na správnou stranu, daleko od stanů. Od té doby byl s vedry konec, dešťové přeháňky byly na denním pořádku, ale Korzáři, na které jsme se na 14 dní proměnili, jsou na vlhko zvyklí, takže je pár kapek nerozhází.

Uskutečnili jsme 2 dvoudenní výlety. První byl tradiční výšlap na sopečný vrch Kozelka, kde se pekly buřty a po posilnění se slézala oblíbená skála Kobyla a Kukačka. Pro většinu Korzárů to byly první horolezecké pokusy a musíme uznat, že někteří velmi příjemně překvapili svými neohroženými výkony. K večeři se podávalo knedlo-zelo-vepřo, které přímo pod Kozelku dopravila zásobovací četa Hobousem (vůz ARO M 461). Večer a noc strávili všichni v ubytovně ZD Nečtiny přímo v areálu družstva. Pro děti to byl nevídaný zážitek a počítáme s tím, že se bude opakovat i příští rok. Po snídani, kterou přivezla opět zásobovací četa z tábora a naložení bagáže do Hobouse se skupina vydala na pochod přes Chlumskou horu a vesničku Brdo zpět do tábora.

Druhou dvoudenní akcí (tentokrát pouze pro nejodolnější, bez doprovodného vozidla) byl výlet na Rabštejn při řece Střele. Na Rabštejně se po patřičných přípravách slaňovalo z mostu přes Střelu. Všichni se k tomuto záludnému úkolu postavili velice srdnatě a někteří si tento odvážný kousek zopakovali. 
Skupina menších dětí odpoledne odcestovala autobusem zpět do Manětína. Ti, kteří se rozhodli, že stráví noc mimo tábor ještě chvíli zkoušeli slaňování, pak se pořádně vykoupali ve Střele a před setměním šli najít místo k přespání. Připravili tábořiště, natáhli plachty a igelity proti dešti, opekli buřty a dlouho do noci zpívali u ohýnku při kytaře. Druhý den pokračovali do Žihle (výborný oběd v hospodě u nádraží) a odtud vlakem na Mladotickou zastávku a k večeru dorazili zpět do tábora.

Tradiční se také stala návštěva Manětínského kina. Letos se promítala pohádka Z pekla štěstí. Loňská Lotrando a Zubejda, ale byla o hodně lepší.

Her, soutěží a zážitků bylo samozřejmě dost, ale vypisovat všechny by bylo zdlouhavé. Kdo je zvědavý třeba na to, jak vysoký je smrk, podle kterého se jmenuje náš tábor, nebo jak velký máme táborák, či kudy vede stezka odvahy a jaké noční hry se hrají, ať jede na tábor příští rok a přesvědčí se na vlastní kůži, oči, uši apod.

 

 

 LT 1998

 


LT 1997

 

 

 LT 1994 (1)

( tak trochu z historie =))

 

 

 LT 1994 (2)

 

 

 LT 1993

 

 

 

LT 1991